V barvě máty

Jsem už dva týdny doma. V pondělí jsem šla na kontrolu v domění, že jdu hned do práce, jaké bylo moje překvapení, když mě doktor nepustil. Prý průdušky nejsou v pořádku, naštěstí zápal plic vyloučil. Skoro vůbec nekašlu, tak to pro mě byl šok. Cestou od doktora jsem se zastavila v práci a šla do postele. Mám prý ležet, pít čaj a být v teple. Situace naprosto šílená, neumím jen tak ležet a odpočívat, zvlášť, když pocitově se cítím zdravá. Tentokrát jsem zůstala na bytě, kdyby bylo v práci něco potřeba. Ze zoufalství jsem vytáhla žehličku a vyžehlila tu nasyslenou hromadu prádla. Bohužel žehlení patří mezi nejméně oblíbené domácí práce. Abych dostála klidovému režimu, tak jsem vytáhla háček a pustila se do dokončení dečky, co mám rozdělanou snad rok. Byla to taková cestovní dečka, do vlaku nebo autobusu jako stvořená. Není ani tak velká, ale nějak nechtěla přibývat. Podařilo se mi ji dokončit a včera jsem ji šla vyprat, že ji naškrobím a vypnu, jenže jsem ji namočila do vody s práškem a na dečku zapomněla. V zápalu jarní výzdoby jsem si nevzpomněla. Až dneska, když jsem si všimla kbelíku. Na problém bylo zaděláno. Prášek obsahoval nějaké barvivo a dečka se mi přes noc zabarvila. Když jsem ji vytáhla byla modrá. No málem mě švihlo. Zkusila jsem dát novou vodu a přidala jsem odstraňovač skvrn. Modrá trošku slezla a když jsem dečku namočila do škrobu tak se modrá změnila v mentolovou. No je zelenomodrá. Měl to být dárek a bohužel barva se nehodí a mě taky ne. Zatím je na stolku a se starodávným zbytkem porcelánu krásně přivolávám jaro. Kromě dvou dnů byl celý týden skoro jarní. Nadcházející týden má pršet. Doufám, že už mě dokor konečně uschopní a deště nebude zase tolik abych mohla vyrazit na nějakou procházku. Krásný nadcházející týden. Rija