Únor na chaloupce

Pokaždé když slyším slovo únor, tak si vybavím pranostiku "Únor bílý, pole sílí". No tady na jihu si pole musí poradit jinak. Ne že by letos sníh nebyl, to zase ne. Ráno to venku vypadá nádherně, dopoledne chumelí a do večera není ani vločka. Aspoň bude dost vláhy. No tedy už je, spodní vody jsou pěkně vysoko, tak místy máme i jezírka. Někdo je složitě kope, u nás se dělají sami. Včerejší den byl slunečný, skoro jarní. Dneska ráno bylo pošmourno a šedivo, jen jsem si povzdychla, že jsem měla v plánu trošku se nadýchat slunečného vzduchu, po tom týdnu v posteli. Sluníčko jako by slyšelo ten můj povzdych a do oběda začalo svítit. Teploměr se vyšplhal na dvacet stupňů, tak jsem neodolala a musela na vzduch. Zahrádka se začíná probouzet ze zimního spánku. Tulipány, narcisy i hyacinty už jsou chvíli venku, ale našla jsem i maličkatou ladoňku a dokonce i jednu fialku. Šli jsme se podívat, jestli neudivíme kalouse. Pokaždé je to jak hlavolam. Jsou tak báječně zamaskovaní, že nám chvíli trvá je najít. Měli jsme štěstí, jeden seděl zády a druhý koukal přímo na nás a vůbec se neobtěžoval pohnout. Za plného sluníčka se mi je ještě nepodařilo vyfotit. Dali se nádherně přiblížit, aniž by se rozmazal obraz. Viditelnost byla překrásná, tak i Svatý kopeček v Mikulově vypadal, jako by byl dneska u nás. Doufám, že takových kráných dnů bude jen přibývat. Přeji vám krásný nadcházející pracovní týden, bez neduhů. A moc vám děkuji za návštěvy a milá slůvka. Rija

Vykukující ladoňka

První fialka

Záhonek česneku

Věrný společník