Poslední únor

Skoro celý týden po ukončení neschopenky pršelo. Skoro celých předchozích 14 dní u nás svítilo sluníčko. Pošmourno bylo asi jen dva dny, jinak bylo nádherně a já se nemohla dočkat až se půjdu projít ven do přírody. Jako zákon schválnosti zapůsobilo počasí a dva dny v kuse z nebe valily proudy vody. Další dva dny mrholilo a foukalo. Prostě na procházky jsem si raději nechala zajít chuť. Těšila jsem se na víkend jak vyjedeme na výlet. Ráno jsme se probudili do pošmourného a mlhavého dne. Proto jsme výlet odsunuli na lepší počasí. Po obědě jsme zajeli na kafíčko za maminkou. Naštěstí se počasí trošku vybralo a sem tam vykouklo sluníčko. Rozhodli jsme se projít se vesnicí mého dětství a projít se místy, kde už jsem se hodně dlouho nebyla podívat. Prošli jsme se vinohrady a místy už bylo vidět náznaky probouzející se přírody. Jen fotit se nedařilo, bylo dost tma. Bohužel začalo poprchat, tak jsme se museli vrátit. Než jsme ujeli tři kilometry k nám na chalupu začalo opět vykukovat sluníčko a protože bylo ještě brzy, tak jsem se s Nelou nechala odvézt za vesnici k řece a po cyklostezce jsme se vraceli zpět k domovu. Vzduch voněl přicházejícím jarem, sluníčko vykukovalo z mraků. Krásně jsme se prošly a já jsem si provětrala hlavu a úžasně zrelaxovala. Příště si musím vzít mobil a změřit ušlé kilometry. Už se těším na další procházku, abych mohla pozorovat probouzející se přírodu. Krásnou neděli. Rija