První procházka v novém roce

Přišla sice trošku se zpožděním, dnes máme už 4. ledna. Dokud žila Nelinka, tak jsme vždy na Nový rok vyrážely na delší procházku, kolem naší malé vesničky střediskové. Dokud mohla milovala dlouhé procházky. Jenže teď mě nikdo nenutí jít ven, tak procházky zanedbávám. Od nového roku se vymlouvám, že fouká a je zima a pořád kašlu. Dnešní plány vypadaly podobně, žádná procházka. Jenže ráno jsem si dala kávu s chlupatými mazlíky v ZZ a po kávě začaly sluneční paprsky nakukovat do ZZ a zlákaly mě k malé procházce po zahradě. Objevila jsem, že už kvete kalina, jasmín nahokvětý je samé poupě a i když je venku zima, tak se sněženky klubou ze země. V jednom místě už vykukují malé bílé kousky budoucích květů. Rychle jsem vyžehlila pár kousků prádla, maso dala do trouby a vyrazila za sluníčkem. Šla jsem jen svou oblíbenou trasou. Vítr byl sice místy nepříjemný, ale sluníčko dělalo divy. Měla jsem radost, když jsem na nedaleké větvičce uviděla stehlíčka. Zatím jsou jen v polích, na krmítko zatím nedošli, ale za pár týdnů snad krmítkem nepohrdnou. Nad hlavou mi pískala káňata. Srnky jsem tentokrát nepotkala. Pokaždé, když je sluníčko a jasná blankytná obloha, nemůžu se vynadívat na stříbřitou kůru topolů v pozadí s modrou oblohou. Nevím, čím to je, ale pokaždé mi ta nádhera vyrazí dech. Až na ten vítr, bylo venku nádherně a neskutečné ticho. Předsevzetí si nedávám, ale letos bych ráda chodila na procházky častěji. Snad se mi to podaří. Přeji krásný začátek prvního pracovního týdne v novém roce. Rija