středa 31. července 2024

Za krásami naší vlasti

 Další den jsem se cítila o poznání lépe, tak jsme po snídani vyrazili na další menší výlet. Toužila jsem vidět jeden malý skvost u Sázavy. Zruč nad Sázavou. Tedy hlavně zámecký park, který skýtá mnohá tajemství a zákoutí. Původně to byl hrad na skále nad řekou, později přestavěný na zámek. Moc se mi líbilo, že byl z kamení. Připomínal nějaký zámek z pohádky. Na prohlídky nechodíme, protože s Nelinkou by to bylo trošku nepohodlné (tedy pro ni), tak si procházíme místy, kde smí pejsci. V parku je možné vidět altán, jezírko s lekníny, krásné záhony s květinami. Prostě, vše co k zámeckému parku patří. Ve stínu košatých stromů se moc krásně procházelo. Oželela jsem i výstavu panenek. Určitě na mě počká do příště. Další zastávkou byla Ledeč nad Sázavou. Je vidět, že je to hrad a  už není tak rozlehlý a krásný, ale je z něj krásný výhled do okolí a hlavně na řeku Sázavu. Tady jsem byla trošku nalomená, jestli nezajdu na výstavu medvídků, ale osud to vyřešil za mě. Nejbližší prohlídky byly obsazené a nechtěla jsem čekat na další a pak by ještě manžel čekal s Nelinkou. Začínalo být teplo a mě přestávalo být dobře. Poslední zámek, ve Světlé nad Sázavou, jsme navštívili k večeru. Zrovna končila prohlídka, ale mě stačilo projít se po nádvoří. Jednou bude příležitost podívat se na výstavy a projít si všechna krásná místa. Zatím si užívám jiných krásných míst, kam máme povolený vstup s Nelinkou. Už toho chudinka nachodí, čím dál méně. Rija

                                                                Zruč nad Sázavou











                                                                 Ledeč nad Sázavou








                                                               Světlá nad Sázavou






pondělí 29. července 2024

Kutná Hora

Druhý den ráno to nevypadalo moc dobře. Spustila se mi rýma. Naštěstí jsem neměla teplotu. To bych si nic neužila. Měli jsme sebou Nelu a ta mou indispozici brala jako své plus, protože jsme ji moc netahali po výletech. S tabletkou jsem zvládla jeden malý výlet do Kutné Hory. Byla jsem tam už párkrát a jeden pobyt s kamarádkou vzpomínám hodně často. Je fajn, když máte dobrého průvodce. Já takový dobrý průvodce nebyla, protože jsem zapomněla, jak se na spoustu krásných míst dostanu. Chrám sv. Barbory, jsem nemohla minout. Jeho velikost a nádhera mě neustále uchvacuje. A že v Kutné Hoře není o kostely nouze svědčí i kostel sv. Jana Nepomuckého, který jsem nemohla vynechat. nebo kostel sv. Jakuba. Při procházce jsme minuly Dačického dům i dům U Tří knížat. Naše kroky vedly kolem dvanáctiboké Rejskovi kašny. Mám ráda procházky historickými uličkami a jen tak s klidem v duši pozoruji tu nádheru, kterou nám tu zanechali naši předci. V Kutné Hoře je toho k vidění spousta. Líbí se domy s jejich originální výzdobou. Třebas znamení hlemýždě nad vchodem. Nemůžu opomenout nádherné dveře, tu práci co si s nimi někdo dal. Tentokrát jsem si nenechala ujít katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Toužila jsem ji vidět, především dílo Jana Blažeje Santini Aichela. Jeho stavby mě učarovaly. Jen tedy Kostnici jsem minula. Nedělá mi dobře pohled na lidské ostatky. Moc dlouho jsme se nezdrželi, ale obě dvě s Nelinkou jsme se těšily na postel. Omlouvám se za množství fotografií, ale dalo mi práci vybrat. Bylo na co se dívat a nechtěla jsem vás ochudit o tu nádhernou podívanou. Rija