Konec února

 Někdy mám pocit, že si čas dělá, co chce. Není přeci možné, aby byl už březen. Vždyť nedávno byly Vánoce. Poslední únorový den se předvedl v celé své kráse s vůní jara. Sluníčko nás vylákalo vypít si naši první letošní kávu na zahradě. Udělala jsem k ní koktejl z posledních malin. Teď už budu doufat, že opět nějaké maliny uzrají. Nelinka dostala školení, jak se správně večer vyvenčit, aby to zvládla do 450m, abychom měli rezervu:-)))). Zda to pochopila netuším, protože raději večer nemusí. Šli jsme na procházku a podle GPS navigace sledovali hranice katastru obce, abychom byli připraveni a nechodili jinudy. Už to vypadalo, že se víkend vydaří a já zvládnu dokončit rozdělané úkoly, které jsem si vytyčila na víkend. Zádrhel začal ve chvíli, kdy jsem zaslechla podivně kapat vodu. V kuchyni praskl odpad. Během chvilky jsem měla potopu. Pochytat tolik vody najednou nebylo v lidských silách. Takže jsem umyla nádobí, vytřela a celá kuchyň vypadá, jak po výbuchu bomby. V tu chvíli mi došly síly, tak jsem dokončila dvě rozdělané výšivky, které jsem našla zapomenuté na dně šuplíku. Myslela jsem si, že dnes uklidím vše na své místo, ale skříňka ještě nevyschla, takže musím ještě počkat. Únor skončil opravdu výborně. Hlavně, že jsme zdraví. Rija