Jaro je tady

Krásný úterní večer přeji. Konečně jsme se dočkali a jaro je tady. Ráno jsou sice ještě mrazíky, ale přes den je prostě nádherně. Jako každý rok, i letos, jsem skočila do jara rovnýma nohama. Opět procházkujeme s Nelou, zahradničím a samozřejmě musím vyzkoušet i kolo. Nastala doba, kdy budu chodit do práce relaxovat. V sobotu po obědě jsme s manželem sedli na kola a jeli se projet. Každý rok začínám sezonu, pěkně pozvolna, takovou pidi trasou a ještě mám problém vůbec dojet zpět. Letos jsem nějak ve formě (nebo že by to bylo tím novým kolem?) a venku bylo překrásně, takže jsme ujeli hned 13km a ještě v krásném čase. Po relaxaci na kole jsem se pustila do osazování truhlíků maceškama, které mi manžel věnoval k MDŽ. Každý rok dostávám kytičku a tím jak neustále přejíždíme mezi bytem a chaloupkou, květiny si moc neužiji. Tak jsem projevila přání trvanlivější květiny. Macešky mám moc ráda a ty drobnokvěté obzvlášť. Potřebuji ještě pár, abych osázela další část a můžu se kochat květy. Večer jsem byla urvaná jak borůvka a padla jsem do postele jak podťatá. Do rána se energie vrátila a tak jsme naložili vozík cihel a já pokračovala v úpravách záhonků. Káva na sluníčku a v podvečer sklenička vínka v zapadajícím slunci. Včera se byla Nela stříhat. Nejvyšší čas. Po zimě už vypadala jak lední medvěd. Dělám si legraci, že kdyby se spřádala srst z boloňáků, tak z Nely mám už pár svetrů. Teď vypadá jak kůzlátko, ale energie má jak slon. Dnešní nádherné počasí nám nedalo a museli jsme zase na chalupu. Manžel pokračoval v kopání základu na zahradní domek a my s Nelou se šly opět projít. Krásně jsem si vyvětrala hlavu. Chtěla bych vyvětrat i tělo, abych nějaký ten kilogram zhubla, ale to, co chůzí ztratím, tak dvojnásobek doplním večeří. Pokaždé dojdu z procházky hladová, jak kdybych týden dolovala uhlí. Ještě štěstí, že je mi fajn na duši.Od zítřka se má ochladit a má pršet, ale slibují, že o víkendu bude zase krásně. V to doufám, protože chci zasadit stromky. Krásný večer Rija