Kapsář

Připadám si jako Hillary, když s Tenzingem zdolali osmitisícovku. Já jsem zdolala vlastní osmitisícovku ušitím kapsáře. Spousta z vás kapsář určitě ušila a byla to pohoda. Bohužel já si taky myslela, že to taková věda není. No možná ne, ale já to asi moc prožívám. Když manžel před vánocemi pověsil poličku, bylo mi hned jasné, že pod poličku musím ušít nějaký kapsář a zaplnit volný prostor. Jenže jsem netušila, že to nebude tak jednoduché. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli kapsy vyztužit nebo ne, jestli vyztužit záda, kolik kapes. No prostě otázek bylo hodně. Sbírala jsem rady od kamarádek švadlenek, holky moc vám děkuji. Chvílemi jsem měla pocit, že kapsář nikdy neušiji. Nejjednodušší na celém kapsáři, bylo vyšít obrázky na ozdobu kapsiček. S šitím jsem začala po novém roce a dneska jsem kapsář dokončila. Sama jsem byla překvapená, že se mi do spodních kapes vejde tavná pistole a vyšívací kruhy. Bála jsem se, že jsem kapsy špatně vyměřila. Chvíli to vypadalo, že kapsář pověsíme až zítra, ale manžel nejspíš propadl mé emfórii z hotového kapsáře a tak vyvrtal díry a připevnil háčky, abych mohla kapsář pověsit. I když je na kapsáři hodně chyb, jsem ráda, že je hotový a kapsičky slouží svému účelu. Ještě pořádně neuschla podlaha a už jsem se pustila do dalšího tvoření. Přeji vám všem krásný a pohodový víkend. Rija