Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše

Během let jsem dospěla k poznání, že jakmile se mi do ruk dostane zajímavé kniha, přilepím se k ní doslova jak vosa na bonbon a dokud ji nepřečtu, jsem naprosto nepoužitelná. Ty stránky mě přitahují jak magnet a tak hltám a hltám, až se dohltám na konec. A je taky pravda, že jsem hodně vybíravý čtenář. Přestože jsem hodně dávno odrostla dětským střevíčkům a taky jsem trošku otlučená životem, tak mi zůstala moje obrovská fantazie skoro neporušená. Takže nemůžu číst knihy o válce, násilí, zabíjení, týrání a jiných podobných věcech, protože můj mozek vše převede do snů, takže některé situace prožívám víc než živě. Tím nechci říct, že se problémům kolem sebe vyhýbám a zavírám před nimi oči, to ani náhodou. Naštěstí existují časopisy, které přinášejí spoustu informací a nemají prostor zabíhat do detailů. Dost dlouho jsem četla červenou knihovnu a byl to příjemný večerníček pro dospělé, mělo to dobrý konec. Dneska si ráda přečtu zajímavou knihu, hlavně historickou, ale raději volím s dobrým koncem. Případně nějakou oddechovou literaturu, jako například Nepila, Větvičku či někoho podobného. No, a pokud mám i jiné plány, tak raději sáhnu po povídkách či jiných krátkých útvarech. Před časem jsem na internetu narazila na titul s velmi zajímavým názvem "Začíná to nudlemi a končí kudlou v břiše". Ne, nebojte se, není to žádný Jack Rozparovač ani Mlčení jehňátek. Jsou to obyčejné postřehy a prožitky jedné blogerky, která své blogové příspěvky vložila do knihy. Chvíli mi trvalo, než jsem knihu sehnala a včera jsem si ji přinesla domů. Okamžitě jsem se do ní začetla a už dlouho jsem se s takovou chutí nenasmála. A kolik je tam životní pravdy a moudra. Kdo se chcete pobavit, tak vám ji vřele doporučuji. Rija

foto: internet