17. listopad

Krásný sváteční večer. Konečně jsem si sedla. Svíčky svítí, peču si jablko, které tady krásně voní. Aspoň trochu sváteční atmosféra. Celý den poslouchám vzpomínky lidí na dny před pětadvaceti lety. Moje vzpomínky jsou dost odlišné od těch, které poslouchám celý den. Co jsem dělala tenkrát já? Kupodivu si to pamatuji docela dobře. 17. listopadu 1989 jsem ležela s angínou. Byla jsem měsíc mladá paní a dozvěděla jsem se úžasnou zprávu, pod srdcem nosím nový život. Čekala jsem svého prvního syna. O tom co se děje v Praze jsem se dozvěděla hned 17, ze zpráv rakouské televize na kterou jsem náhodou koukala. Vůbec jsme tomu nechtěli věřit, co se děje. Teprve za dva dny se první zprávy objevily i v naší televizi. Ten maličký človíček, rodící se pod mým srdcem, se rodil do nové doby. Dnes je z něho dospělý mladý muž, který začal žít svůj život. No a protože bylo volno a já málokdy chodím do obchodu, musela jsem se postarat o pečivo. V sobotu jsem sice pekla chleba, ale poslední kousek manžel posnídal. Bylo tedy na čase vyzkoušet recept, který jsem našla  u Martiny na blogu. Pekla křupavé rohlíky a dneska na ně přišla řada u nás. Těsto je jednoduché a krásně se s ním pracovalo, jen se mi moc nedařily ty trojúhelníky. No chce to praxi. Zachvíli nám kuchyní voněly dva košíky čerstvých křupavých rohlíčků. Zmizely skoro všechny, pár jsem zachránila na zítřejší snídani. Manželovi snad chutnaly víc než sladký zákusek. Mějte krásné sny a zítra opět do práce. Krásný zbytek pracovního týdne. Rija