Jižní Čechy ze sedla kola

Přestože jsme v jižních Čechách strávili jeden celý den, jedno odpoledne a jedno deštivé dopoledne jsme viděli dost. Nakonec jsme ujeli celkem 83 km, což není moc, ale pro mě je to hodně. V úterý odpoledne, jak už jsem psala jsme ujeli 26 km a ve středu 57 km. Vydali jsme na takovou okružní jízdu kolem Třeboně. Ne že by byl terén úplně rovinatý, ale občas nějaký ten kopeček jsme museli vyšlapat. Po necelých dvaceti kilometrech jsem měla pořádnou krizovku a přemýšlela jsem jak se dopravím zpět do penzionu, kdyby mi náhodou došly síly. Taková situace naštěstí nenastala a já měla štěstí a mohla sledovat krajinu kolem. Kromě krajiny, rybníků, lesů jsem s úžasem pozorovala nádherné jihočeské chaloupky a krásně upravené zahrádky. Manžel se mi smál, když jsem dost často slézala z kola fotila, vše co mě zaujalo kolem. Prý jestli budu pořád fotit, tak do cíle nikdy nedojedeme. Největší legraci asi měl, když jsem fotila luční kobylku. Jenže všechno bylo moc důležité a zajímavé. Cestou jsme se zastavili na malý oběd. Výborná fazolová polévka nám dodala síly na další cestu. Jízdu jsme začali u rybníku Svět a kolem rybníku Rožmberk jsme se vraceli. V rychlosti jsme si vyzvedli kešku a ujížděli před přicházející bouřkou. Šlapali jsme jak blázen neboť nebe už křižovaly blesky a já se bouřky dost bojím. Dojeli jsme za sucha, ale uhnaní jak blázen, nohy mě bolí ještě teď. Ve čtvrtek pršelo, ale v přestávce jsme se naposledy prošli náměstím, navštívili místní krámek plný nádherných medvídků. Medvídka mi manžel slíbil, když trasu ujedu. No sama jsem si moc nevěřila, ale nahlas jsem to neřekla. Po pravdě řečeno, jestli to takhle půjde dál, tak se nechci vidět v sedmdesáti:-)))). Už se těším, co manžel vymyslí příště. Prozatím beru do ruky štětku a jdu natírat dřevo u kůlny. I práce je potřeba a říká se práce šlechtí, takže se jdu šlechtit. Rija