1. únor

 První, co se mi dnes ráno vybavilo, byla pranostika: "Únor bílý pole sílí". Bohužel bílý není, ale ráno docela dost mrzlo, takže venku bylo opravdu bílo. Teploměr ukázal -6,6. Byla pěkná zima. Obloha byla krásná čistá, což slibovalo slunečný den. A byl. Přímo nádherný. Původně jsem chtěla vyrazit na procházku, ale dopoledne nějak moc rychle uteklo. Ranní káva, nákup krmiva pro chlupaté potvůrky a něco na zub pro opeřence, návštěva u maminky a příprava obědu, tyto činnosti zabraly celé dopoledne. Po obědě jsem chtěla zasednout k tvoření. Protože jsou okna verandy na jihozápad, šimralo mě sluníčko do ucha. Neodolala jsem a šla jsem omrknout, co je venku nového. Po chvíli jsem se vrátila, abych vytáhla čalounění na lavičku. Vzala jsem si bundu, deku a šálek s kávou a šla chytat vitamín D, kterého mám pořád málo. Moje přítomnost venku a to že jsem zabrala lavičku, přinutilo koťata ke hře. Neustále někde do mě žduchaly tlapičkou, skákaly na lavičku a snažily se dostat mě z lavičky. Vždyť je vlastně jejich a já jsem ji zabrala. Nakonec se spokojily s posezením na dlažbě. Samozřejmě v uctivé vzdálenosti, abych je náhodou nemohla chytit. Obě se hrozně rády mazlí, ale napřed se mnou dostatečně dlouho laškují. Saša se dá chytit poměrně snadno, Mia jen zřídka kdy, ale pak si mazlení náležitě užívá. Dnes se nejspíš sekla a přišla dvakrát. Nebo měla strach, že ji nechám venku. Ve středu se totiž zaběhla a nepřišla na večeři. Tak jsem ji nechala venku. Jak byla ráno šťastná, že jsem přišla a ještě s kapsičkou. Od té doby večer vzorně čeká u dveří ZZ, aby rychle vběhla dovnitř, jen abych ji náhodou nenechala zase venku. Úžasnou podívanou nám přichystala i večerní obloha. Měsíc září pod Venuší. Prostě pohádka. Přeji vám krásné a pohodové únorové dny. Rija