Konec září na zahradě

 Musím přiznat, že letošní nástup podzimu se ukázal v celé své parádě. Počasí se střídá jak na houpačce a máme tady i obvyklé podzimní plískanice, které se v posledních letech z podzimních dnů skoro vytratily. Deštivé dny jsem přivítala s radostí, protože už chvíli jsem se chystala na zahradní kutání a zem byla tak tvrdá, že ani rýč nechtěl do země. Původně jsem si myslela, že čtvrteční a páteční vytrvalý déšť se na víkend uklidní, ale pravé podzimní počasí mi ukázalo, co opravdu dovede. Naštěstí v neděli po dešti nezůstala ani památka, jen krásně mokrá zem. Hned po ránu jsem se pustila do rozkopání druhé části skalky, kterou jsem na jaře nestihla dokončit. Naivně jsem si myslela, že bych mohla být do večera hotová. No to ani omylem. V pondělí se opět spustil déšť. Naštěstí jsem měla kus osázený, takže déšť byl tak trochu vítaný pomocník. Na druhou stranu, den odpočinku není k zahození, alespoň se člověk nestrhá. Celou práci jsem dokončila včera a ještě večer rostliny maličko zalil déšť. Za to dnešní den mě počasí do zahrady pustit už nechce. Asi si nahoře myslí, že se poslední den volna nemusím strhat. Zábavu jsem si našla. Jen jsem si myslela, že upravím ještě další dva záhony, ale i kdyby nemrholilo, tak by se do záhonu stejně nedalo jít. Už je to moc mokré. Tak snad bude ještě příležitost. Přestože skalka působí tak nějak divně, mám radost, že je hotová. Doufám, že se mi příští rok odvděčí záplavou květů. Část opravená na jaře stihla krásně zarůst a stále na ní něco kvete. A výborně se tam daří plevelu:-)))). Zbytek zahrady sem tam zdobí ještě nějaký květ. Společnost mi u práce dělaly moje zvířecí kamarádky a dokonce se přišly pochlubit, že ani ony nezahálí:-). Rija