Cestou necestou

Na jaře mě přepadla šílená únava. Mohla bych úspěšně konkurovat Šípkové Růžence. Byla jsem ráda, že zvládám práci a dojíždění a celý týden jsem se těšila na víkend, jak si odpočinu a vyspím. Moje tělo nebylo schopno žádné relaxace. Přestože jsem byla unavená, tak jsem nemohla spát. Takový trochu začarovaný kruh. Utlumila jsem veškeré aktivity. Kolo jsem letos ještě nevytáhla. I přes mou únavu jsme podnikli pár zajímavých výletů. První jarní byl do Rakouska na hrad Hardegg a cestou zpět přes Vranov nad Dyjí. Miluji historii a ráda navštěvuji hrady a zámky. Klidně mi stačí procházky okolím, případně zámeckými zahradami. 
Další výlet byl v plánu už pár let a byl určen pro mou maminku. Jako studentka byla se školou ve Vídni a stále toužila se do Vídně opět podívat. Využili jsme květnových volných dní, naložili maminku do auta a jeli do Vídně. Prošli jsme se po památkách a místech, které v mládí navštívila. Vzali jsme ji do jedné z kaváren na kávu, a vybrali jsme čirou náhodou kavárnu, kterou doporučují v průvodcích, Café Sperl. Při pití kávy nám maminka prozradila jeden úžasný příběh z naší rodinné historie. Maminka mojí prababičky si vzala za manžela majitele jedné vídeňské kavárny a moje prababička si málem vzala jeho syna. Jenže jak už to tak bývá, vzala si nakonec mého pradědečka. Netuším jestli je kavárna spojená s naší rodinou historií, ale bylo to moc příjemné posezení a krásném prostředí. Někdy je život plný překvapení. Rija