Lednové dny

Zdravím po delší odmlce a děkuji za vaše komentáře. Začátkem měsíce jsem si říkala, že své příspěvky budu dávat opět pravidelněji, ale nedaří se mi. Ne že by se u nás nic nedělo, ale v práci je začátek ledna vždy dost hektický a letos obzvlášť. Prvních pár dní jsem nevěděla co dřív. Domů jsem přijela jak přejetá a byla jsem ráda, že je klid. Počasí venku nic moc, po příjezdu z práce už je tma, takže procházka jen přes vesnici a zase honem do tepla ke krbu. Manžel se velmi poctivě stará, abych měla pohybu více. Nenutí mě šlapat na rotopedu, ale když si sám něco usmyslí, jde si za tím. Doma máme už pár let dobře vybavenou posilovnu a on poctivě cvičí, takže i na rotopedu jezdí pravidelně. No, a když už ho vytáhne, tak i já na něj sednu. Jen je tedy velmi nespravedlivé, když on hubne a já ne. Prostě někde je chyba v matrixu. Nejsem na tak pravidelný pohyb zvyklá, takže brzké vstávání, malá procházka a trošku toho šlapání a já si připadám úplně vyřízená. Nemyslím tím psychicky. Takže přes týden jsem ráda, když se usadím ke krbu s knihou. V loňském roce, jsem nepřečetla žádnou pořádnou knihu. Pár povídek, sem tam nějakou pohádku před spaním nepočítám. Proto jsem si řekla, že letos začnu opět víc číst. Od kolegyně jsem měla půjčenou už nějakou chvíli Řeku bohů a nemohla jsem se do ní pořád začíst. Knihu jsem si vzala a tentokrát mě chytla tak, že jsem 700 stran zhltla za týden. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Děj se odehrává ve starověkém Egyptě a příběh vypráví otrok faraonovi ženy. Musím říct, že příběh je tak úžasně napsaný, že jsem měla problém odpoutat se od čtení, abych byla ráno do práce vyspaná. Pokud máte rády historii a starověký Egypt a knihu neznáte vřele doporučuji. A má pět dalších pokračování. Rija

Foto: internet