Ačkoliv jsem neměla dost sil k nějakým větším túrám zvládla jsem dvě menší procházky podél Sázavy. Jedno odpoledne jsme se byli podívat na tábořiště Jaroslava Foglara. Vůbec se mu nedivím, že si to místo oblíbil. Velký prostor u řeky s výhledem na skály. No, co víc si přát. U břehu se předváděla nutrie a já měla štěstí, že jsem zmáčkla spousť ve chvíli, kdy kolem ní proletěla vážka, a tak má nutrie krásnou ozdobu. Druhé odpoledne jsme se byli podívat na Stvořidla. Tam byla Sázava naprosto kouzelná a vydržela bych na kameni sedět hodiny. Miluji pohled do bublající vody. Jen mě mrzí, že jsem se necítila o něco lépe, určitě bych smočila nohy ve vodě. Zbožňuji chodit v mělkých vodách, po kamení a jen tak relaxovat. Nemusím se koupat, stačí mi být u vody a mít nohy po kotníky ponořené a jsem spokojená. Na to, že jsme byli omezení mou indispozicí jsme si těch pár dní mimo domov užili. Rija
