Rok se s rokem sešel

Opět uplynulo pár týdnů, od doby kdy jsem tu byla naposledy. Ne že by nebylo o čem psát, ale spíš s časem jsem na štíru. S příchodem teplejších březnových dní jsem se pustila do úpravy zahrádky. Každou volnou chvíli věnuji rozkopávání záhonků. Jen uplynulý víkend jsem udělala změnu. Vyrazila jsem na tradiční sraz s kamarádkami. Už po desáté jsme se sešly na stejném místě. Sešlo se nás jen pár, ale to nám nezabránilo v dobré náladě a báječné zábavě. Po loňském úspěchu s výrobou krabiček jsme měly plán na víkend jasný. Vyrobit si další krabici. Naše učitelka byla připravená na vše (myslela si to 😁). Některé jsme byly vyzbrojené vlastními nůžkami a lepidlem. Kamarádka zvolila trošku složitější krabici, ale byly jsme rády, že se naučíme nové věci. Do půlnoci jsme zápasily s kartóny, lepidlem i látkou, až nás to natolik zmohlo, že kolem půlnoci jsme byly všechny na lůžku. Ráno jsme se připravily na tour po okolních zahradnictvích (i to už je letitá tradice). V prvním zahradnictví nezklamali a naši partu poznali :-). Ačkoliv jsem se zařekla, že se budu v nákupu rostlin krotit, opět se mi to nepodařilo. Ba naopak se to nějak zvrhlo. V neděli jsme měli problém veškeré rostlinstvo narvat s manželem do auta. Naštěstí se vše krásně vešlo a já byla spokojená. Největší radost mi udělal zmarličník a brslen křídlatý. Rostlin bylo pochopitelně mnohem víc a pomaličku začínají zdobit zahrádku. Jen to bude chtít nějaký čas, aby rostliny rozvinuly svou krásu na plno. Po hodinách strávených nákupem rostlin a kocháním se v zahradnictví a vydatném obědě, při kterém jsme načerpaly ztracené síly, jsme se pustily do další práce na krabičkách. Díky mé roztěkanosti a nepozornosti, jsem se chvílemi hodně zapotila, ale kolem půlnoci jsem dospěla do zdárného cíle. Krabička se otvírá a vypadá i celkem rovně. Jen chudák naše kamarádka odjížděla s umluvenými hlasivkami. Do budoucna musíme zapracovat na synchronizaci. Ve večerních hodinách jsme na tom byly značně rozdílně v různých fázích vývoje krabiček a vznikal takový menší chaos, co vlastně máme dělat dál:-). Přežily jsme všechny, zdárně díla dokončily. Letos jsem ani neztrácela brýle:-). Došlo i na mé oblíbené ranní procházky zámeckým parkem. V neděli i s jinovatkou na trávníku a kouzelným mlhavým oparem nad trávníkem. Jen škoda, že víkend utekl zase moc rychle. Holky díky a za rok opět na viděnou. Rija

První máj

Krásné májové ráno. Krásné je, slunce svítí, ptáci zpívají a všude kolem ticho. Mám ráda časná rána. Jako každý ro v tento den mi ráno hlavou projel verš: "Byl pozdní večer-první máj-večerní máj-byl lásky čas". Stokrát ohraná slova a přesto pořád krásná. V době školních střevíčků jsem nesnášela přednes veršů nebo rozbor. Z věty: "Co tím chtěl básník říct"...mám osypky dodnes. Já tam pokaždé viděla něco jiného, než tím básník chtěl říct. V době dospívání jsem si oblíbila milostné básně. Jakmile se mi nějaký kluk líbil, už jsem se nořila do veršů. Dnes ráno jsem si vzpomněla na báseň, která zapadla v moři jiných. 

Vítězslav Nezval - Sonet stý o vítězství lásky

Nás osud nikdy nerozdvojí.

Jsme do věčnosti spojeni.

Já mám tvou lásku, ty máš moji,

a nic se na tom nezmění.

Láska je vzácné koření -

a my ji máme. My jsme svoji.

Nepadnem spolu při souboji.

Ó lásko, velké umění!

Dívám se klidně do budoucna.

Má láska k tobě byla vroucná.

Nemyslela jen na sofa.

Vyhrál jsem nad životem sázku,

vždyť ten, kdo poznal pravou lásku,

si víckrát z lásky nezoufá.

Nezapomeňte na polibek pod rozkvetlým stromem. Záměrně neříkám pod třešní, neboť u nás už nekvetou a předpokládám, že to bude na více místech obdobné. U nás to jistí štědřenec, ten se krásně obalil do zlatavě žlutého hávu. Krásný sváteční den. Rija

První březnová procházka

První březnový den končí. Musím říct, že se docela vydařil. Každý týden se těším na víkend, především, že se trošku vyspím. Vstávám brzy a z práce přijíždím pozdě, tak jsem za celý týden unavená. Nevím, čím to je, ale nějak nemůžu v sobotu spát:-). Když je ráno tma, tak se přesvědčuji, že vydržím, alespoň až bude světlo, ale jakmile se začne rozednívat, tak mě to táhne ven z postele. Dnešní ráno bylo opět mrazivé, ale zároveň se ven klubalo sluníčko a nějak brzy svítalo. Uvařila jsem si kávu, pustila pračku a šla nakrmit dravou zvěř do ZZ. Samozřejmě se s ní náležitě pomazlila. Místy se držela jinovatka, ale vzduch voněl už jinak. Rozhodla jsem se, že se půjdu kousek projít. Jenže sluníčko začínalo hřát, ptáci štěbetali, tak jsem šla a šla a najednou z malé procházky bylo šest kilometrů. Došla jsem až k řece a podél pole a kolejí se vracela zpátky. Venku bylo nádherně. Nějakou fotku jsem udělala, ale třebas setkání se žlunou, či mlynaříky se mi zachytit bohužel nepodařilo. Nechtěla jsem ten krásný okamžik pokazit, tak jsem jen stála a dívala se, jak žluna sedí na větvi a pozoruje mě. Byla poměrně blízko a nejspíš protože jsem skoro nedýchala, tak mě nechala, abych si ji pořádně prohlédla. Bohužel za chvíli byla fuč. Za to srnky mě nechaly dívat se déle a vítr nefoukal, tak jsem zvládla i pár obrázků. Už krásně kvetou kočičky. Prostě jaro klepe na dveře. Sice ranní mrazíky se stále drží, ale přes den už to vypadá mnohem lépe. Jsem ráda, že jsem na procházku šla. Odpoledne se pro mě zastavila sousedka, abych se šla projít a musely jsme se po chvíli vrátit. Venku se zatáhlo a začal foukat ledový vítr. Teď už jen víc takových dní a začnu řádit na zahrádce. Rija

Procházka zimní krajinou

Poslední dny kolem mě blázinec, ale snažím se zklidnit se a soustředit myšlenky na příjemnější věci. Konečně došlo na stažení fotek, které jsem udělala v době před ulehnutí se zápalem plic. Využila jsem příjemného dne, bez mrazu a šla se projít kolem vesnice. Už dlouho jsem nebyla na této straně a překvapilo mě, jak se stádo ovcí a koz rozrůstá. Na zvěři bylo vidět, že nejsou na návštěvy zvyklí a já je vyrušila z jejich obvyklého klidu. I koník byl zvědavý, kdo se toulá v místech určených jen zvířatům. Vzájemně jsme se okukovali a mohla jsem tak udělat pár zajímavých obrázků. Došla jsem až k vinným sklepům a prošla vinicemi až na vrchol kopce a celou vesnici měla jak na dlani. Když jsme se do vesnice nastěhovali vždy jsem se těšila na procházky okolím, protože mě fascinovalo, kolik rostlo v okolí sněženek. Dnes už je docela umění najít sněženky ve volné přírodě. Toulala jsem se okolím asi dvě hodiny. Už se těším na nějakou další procházku. Sice všechna místa znám velmi dobře, ale pokaždé objevím něco, co mé oko zaujme a foťák zachytí. Přeji příjemné vykročení do měsíce března a co nejvíc slunečných dní. Rija

Zimní Mikulov

Máme před sebou poslední únorový den. Březen pomaličku klepe na dveře. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Uplynulé týdny byly hodně náročné. Především proto, že jsem už potřebovala do práce a tělo je oslabené a já unavená. Naštěstí jsem nemusela moc chodit, tak se to dalo zvládnout. Milý týden v pondělí, se mi rozzářil život, vrátila se tulačka Mia. Ztratila se akorát, když jsem začala marodit a už jsem ji skoro oplakala. Měla jsem takovou radost, že jsem ji chudinku málem umačkala láskou. Hned v úterý jsem se domluvila s veterinářem a v pátek šly obě holky na kastraci. Když jsme si pro ně přijeli, tak nás doktor ujišťoval, že budou pár hodin spát. Saša spala asi 15 minut po příjezdu a Mia možná půl hodiny. Mia je všeobecně klidnější, tak s ní nebyl problém. Seděla v koutku a relaxovala. Zato Saša, když zjistila, že je doma, tak pořád koukala, kam by mohla vyskočit, takže nakonec skončila v mé náruči, aby se jí nic nestalo. Noc strávily v koupelně, protože je to jediná místnost, kde není kam vyskočit, vyšplhat a přitom si něco udělat. Další noc trávily v obýváku a v půl dvanácté jsem měla budíček, protože Saša zatoužila po mazlení. Ráno jsem byla překvapená, že domácnost neutrpěla žádnou škodu. Holky po sobě sice stále vrčí, syčí a prskají, ale nic kolem sebe neničí. Od neděle večer jsou v ZZ, kterou jsem celou přerovnala a z oleandrů udělala stěny a oddělila ji pomyslně na dva prostory. Netuším, co se jim odehrává v jejich malých hlavičkách, že jsou jak na jehlách, ale jsem ráda, že jsou v pořádku a vymýšlí nedobroty. Nechci je ještě úplně vypustit, aby se jim náhodou něco nestalo, zatím vypadají v pohodě a když mě vidí, tak se utíkají pomazlit. Před pár týdny jsem byla v Mikulově u lékaře, a protože to mám s dopravou celkem náročné, tak mám před i po čas na procházku městem. Sice přes něj jezdíme denně z práce do práce, ale do města nezajíždíme. Několik let jsme tam bydleli, tak jsem čas využila k procházce městem. Mnoho se tam za ty léta změnilo. Zvláštní je, že mi naskakovaly vzpomínky z dětství, kdy jsem tam jezdila s rodiči. V mysli jsem si vybavovala, co v které budově bylo za obchod. Jediné, co se za ta léta nezměnilo jsou klenoty a papírnictví. Ty jediné sídlí stále na svých původních místech. Překvapilo mě, že z drogérie je dnes bistro Drogérka. Před drogérií a bufetem stály autobusy. V domě se sgrafity byl mléčný bar. Měli tam úžasné šlehačkové poháry a jukebox. Vzpomínám si, že když jsem tam občas byla s babičkou, tak mi koupila ananasový pohár a dostala jsem korunu, abych si mohla přehrát desku. Pokaždé jsem si pustila Trpasličí svatbu od Plavců:-))). Čímž babička vůbec nebyla nadšená:-))). Prošla jsem se krásně upravenou zámeckou zahradou. Doufám, že se vám zimní procházka tichým a klidným Mikulovem bude líbit. Rija

                                                              Tady bývala drogérie

                                                       Zde se narodil Karel Krautgartner

                                           Tady býval bufet a měli tam výborné brambůrky:-)

                                                                  Papírnictví na rohu

                                                   Tady prodávaly sklo a později květiny

                                                                   Národní dům

                                                                       Mléčný bar