Zahrádka na konci dubna

Ještě před pár týdny jsem tahala očima ze země každý výhonek a čekala, co pokvete a už tady máme konec dubna. Všeobecně jsou duben a květen nejkrásnější měsíce. Žluté narcisy a hyacinty už odkvetly a teď začínají rozkvétat bílé narcisy a našla jsem květ i na miniaturním kosatci, tomu chvíli trvá, než si zvykne na nové místo. Kobercové floxy se krásně vybarvují a skalku tak zaplavují barevné fleky. Sem tam rozkvete sasanka. Kvetou sloupové jabloně, magnolie pomaličku rozkvétají všechny tři. Nově rozšířené trvalkové záhony zatím nekvetou a sama jsem zvědavá, co všechno letos rozkvete. Pořád váhám, jestli mám dát muškáty ven. Letošní řízky jsou krásně zakořeněné a tak bych byla nerada, aby mi je spálil nějaký mrazík. Jahody jsou v plném květu, a i když je minulý týden spálil mrazík, tak se snad chytnou všechny a další jsem dovezla dneska. Jahod není nikdy dost. Objevila jsem už i jednu zelenou jahůdku. Moc nechybí a rozkvete i stromkový šeřík a klematis, ten se rozhodl zdolat letos osmitisícovku a vyšplhal se až na vrchol pergoly. Má spoustu poupat a až všechny rozkvetou, bude to vypadat jako vodopád květů. A zítra mi syn přiveze stromeček, co jsem si koupila na srazu. Už se moc těším, až bude na vysněném místě v záhonu. Teď bych potřebovala trošku deště, abych mohla dokončit ještě jeden rozdělaný záhon a pro letošek ty úpravy asi zabalím. Pokračování někdy příště (možná už příští rok). V podvečer jsme pálili čarodějnice a opekli na ohni první letošní párky. A nezapomeňte zítra najít rozkvetlý strom, aby jste celý rok neuschly. Rija

Víkend

Krásný nedělní večer. Poslední dubnový víkend končí a zítra opět do práce. Víkend utekl ani nevím jak. Byla jsem na srazu s partou úžasných holek. Od zářijového srazu uplynula hodně dlouhá doba a bylo na čase se opět sejít a pokecat. Kamarádka vymyslela úžasnou věc, víkendový sraz u nich v domě dětí. Tvořivý víkend byla úžasná výzva. Na šití peněženky a organizeru jsem si netroufla, ale zkusila jsem dělat ruličky z papíru a udělat si srdíčko. Kamarádka mi ukázala malování na textil a protože nejsem žádný troškař mám hned pět triček. Kromě tvoření a kecání jsme si s holkami vyměnily spoustu kytek a jako bonus nás kamarádka vzala do zahradnictví. Vypadaly jsme jak nálet kobylek. Kamarádka mi nabídla, že mi odveze stromeček, takže mám malou okrasnou jabloň. Ještě ji dopravit na zahrádku a je to v pohodě. Došly jsme ale k úžasnému poznání. Kdysi jsme si řekly, že na srazy budeme jezdit jen s kabelkou. Nikdy se nám to nepodařilo a od té doby, co srazy slouží jako burza zahradních přebytků je to ještě horší. Vůbec nejhorší je poznání, že se nám tašky přes noc naklonují. Domů jsem dojela odpoledne s taškami plnými květin, takže jsem tu celé odpoledne běhala s lopatkou a rýčem a hledala vhodné místo. Do sbírky mi přibyl nový medvídek. Navíc jsem dostala krásnou patchworkovou dečku, levandulové srdíčko a mýdlo jako růžička, které uložím na památku do prádelníku.  Mám nasazeno a těď už jen, aby se kytky ujaly. Užily jsme si spoustu legrace, pokecaly a měly i tombolu. Za rok opět na stejném místě. Jen tedy musíme vytunit povinnou výbavu - kufr na kolečkách, je nutností. Už se těším na další setkání. Holky díky za to že vás mám. Rija

Celý včerejšek jsme okukovaly látky a dneska jsme nacházely spoustu, které jsme neviděly

První pletené srdíčko

V růžovém závoji

Nikdy jsem si nevšimla, že je u nás ve městě tolik sakur. Opět nastalo období, kdy se větší část ulic zahalí do růžového závoje ze sakur. Kvetou opravdu na každém kroku a místy vytvářejí krásné aleje. Jako každý rok i letos jsme se vydaly s Nelou na tradiční procházku do nejkrásnější ulice. Bohužel letos není tak nádherná, protože pár stromů pokáceli. Netuším sice proč, ale je to velká škoda. Tak alespoň kousek. Kupodivu jsem narazila na pár stromů i kousek od domu a růžové koruny byly obsypány záplavou květou. Škoda jen, že květy nevydrží moc dlouho a brzy opadají. Takže za rok příjdu s další sakurovou nádherou. Rozkvétají kaštany, tak musíme vyrazit na další procházku. Rija

Pro potěšení

Nevím, jak to máte vy děvčata, ale já když si jdu koupit nějaké oblečení tak vysloveně trpím. Ve všem vypadám hrozně, nic mi nesluší a v poslední době zjišťuji, že velikost prodávaných oděvů se čím dál zmenšuje. Když už náhodou objevím nějaký kus, který by odpovídal požadavkům, je nevyhovující barva. Letos jsem se rozhodla, že je na čase rozloučit se, se svým milovaným baloňákem a pořídit si nový. Jenže tu nastal šílený problém, nikde neměli to pravé, to vysněné přesně na mě. Pomaličku jsem se začala smiřovat, že letošní jaro ještě přežiji v tom starém. Úplnou náhodou jsem přeci jen objevila ten svůj vysněný a kupodivu splňoval požadavky jak na velikost, střih, tak i na barvu. Manžel mi k němu daroval krásnou pokojovou fialku, abych věděla, že nezapomněl. Já taky ne. Tak a konečně můžu mezi lidi. Rija

Z ptačí perspektivy

Když jsem se poprvé dostala do míst odkud je úžasný pohled na řeku byla jsem unešena. Slibuji si už pár měsíců, že si ten výhled musím vyfotit a pokaždé, když tam jsem, je to jen pracovně a na skok. Dneska jsem neodolala a když jsem ráno byla s papíry, vyběhla jsem do věže a rychle stiskla spoušť. V ranním slunci se řeka zahalila do úžasně modré barvy a čerstvě zelenající stromy tu modř ještě podtrhly. Nemám moc ráda výšky, ale tomuto pohledu jsem nemohla odolat. Na každém místě si člověk musí najít to krásné. Rija

Opět procházka

Jak člověk stárne, tak se v něm asi mění spousta věcí. U mě je to například láska k rodné hroudě. Čím jsem starší, tím více si všímám věcí kolem sebe a především krajiny. Pozoruji krajinu, stromy, zvířata, prostě všechno, především v místech, kde jsem prožívala dětství. Už nejméně stokrát jsem sem vložila fotky rybníka, sklepů, vinohradů či polí a pokaždé mě zaujme něco jiného a musím si udělat novou fotku. Například modrá barva na hladině rybníku, rozkvetlé stromy, či jen obyčejná obloha. I když v místech, kde máme chalupu jsem nežila, ale jen pár kilometrů vedle a tak jsem tam prostě doma a mám ty místa moc ráda. Obzvlášť teď, když všechno kolem tak rásně kvete a voní. Člověk by se měl rád vracet domů. Rija

Čas letí...

"Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy".......tak tyto slova zpívá ve své písni Karel Gott. Musím říct, že v posledních dnech se to u mě potvrzuje víc jak na sto procent. Dny letí jak šílené. Mám pocit, že než se otočím, je večer. Týden uteče ani nevím jak a víkend ještě rychleji. Od rána do večera ruce zabořené v záhonu a pořád není hotovo. Minulý týden jsem se konečně dostala do zahradnictví, abych obhlédla nabídku, ale hlavně abych si vybrala nějakou květinu, kterou ještě na zahrádce nemám. No jasně, že jsem se musela krotit, ale pár jsem si jich přinesla domů. Když pak manžel přišel v sobotu s nápadem, že pojedeme do Hornbachu, tak uznejte, že to byla výzva. Určitě vám nemusím psát, že jsme neodjeli s prázdnou. Našlo by se toho mnohem víc, co nutně potřebuji, ale ještě mi rostou semínka, tak potřebuji místo. Ještě v sobotu jsem všechny kytky nasadila a pořádně zalila a teď nezbývá než čekat, až rozkvetou. Nově nasazeným stromům začínají rašit lístky, tak snad se jim bude u nás líbit. Úspěšně se mi daří roznášet sedmikrásky po trávníku. Rozkvétá bílá magnólie, žlutá a fialová rozkvete asi příští týden. Na pivoňkách jsem našla poupata a kvetou jahody. Nejkrásnější období roku se ukazuje ve své kráse a počasí nám taky přeje. I když trošku deště by nezaškodilo a tělo potřebuje taky oddych. Rija