pátek 21. února 2014

Jaro

Zdravím vás při pátečním podvečeru. Moc vám děkuji za návštěvy a milé komentáře. Dneska mi skončila dovolená. Když ten týden shrnu, tak tvoření na nule za to práce na zahrádce v plném proudu. Včera bylo na sluníčku 24 stupňů, ráno když jsem vstávala byl jeden stupeň. Než jsem se vymotala bylo sedm. Rychle hodit povlečení do pračky a šup na sluníčko. Uschlo skoro všechno prádlo, jen pár kousků jsem dala na sušák doschnout. Ještě dopoledne jsem se šla projít po zahradě a bylo rozhodnuto, je na čase pustit se do práce. Manžel nachystal záhon na brambory, loňské zahrádkařské úspěchy ho nadchly a chce vyzkoušet brambory. Na rajčata jsem vytyčila větší prostor, protože deset keříčků je fakt málo. Vyčistila jsem jahody, ostříhala suché stvoly z trvalek, nahnojila okrasné keře a pohrabala trávník. Letošní divná zima způsobila, že máme v trávníku velké množtví mechu a netuším co s tím. Využili jsme teplého počasí a dali kávu na zahradě. Zvířata taky ožila a Nela si celý den na zahrádce užívala a večer odpadla. I my jsme odpadli. Sice cítím všechny kosti a ráno jsem vstávala jak přejetá tankem. Přestože je teprve únor, venku to vypadá jako regulérní jaro. Na zahrádce mi všechno raší. Vrbička je obsypaná kočičkami, narcisky mají poupata, tulipány jsou venku, kvetou pampelišky. Jen sněženka je chudinka jenom jedna jediná. Není to tak dávno, kdy jsem měla zahradu plnou bílé nádhery sněžek, někam se vytratily. Včelky bzučí jak o závod a dokonce raší růže, prostě jaro. Jen doufám, že nepříjdou mrazy, které by tu nádheru zničily. Už mi moc chybělo ponořit ruce do hlíny. Moc se těším až začnu sázet. Letos bych chtěla nasadit i pár dalších keříků a stromků. Začínám mít pocit, že ta zahrádka je mi malá. Zítra se má počasí pokazit, ale ani mi to moc nevadí, abych se v pondělí v práci vůbec pohnula. Mějte krásný večer Rija
Jediná sněženka

Zelená čemeřice plná kvetů



Lovec

Nela po týdnu v přírodě je zralá na pořádnou koupel

Rtuť teploměru šplhá skoro k letním teplotám

pondělí 17. února 2014

Pondělní den

Dnešním dnem mi začala dovolená. U nás jsou jarní prázdniny a protože nám mění okna, tak máme dovolenou. Nejdříve jsem moc nadšená nebyla, že si v zimě dovolené moc neužiji, ale teď jsem ráda. Můžu tvořit a jarní počasí, které tady vládne, je jako stvořené k procházkám a výletům. Dovolenou jsem sice začala ne moc dobře, byla jsem u zubaře. Praskla mi plomba, tak jsem využila dovolenou a udělala něco pro své zdraví. Nemám problémy se zuby a pokud mi nevypadne plomba nebo něco podobného, nemusela bych tam vůbec chodit. Přesto se zubaře příšerně bojím. Naštěstí ten můj je výborný a jezdím za ním 40 kilometrů. Plombu opravil a já mám zase na pár let klid. Když už jsem měla rozbitý den, navrhl manžel, že zajedeme do Brna. Potřeboval nějaké součástky na výuku do školy. Využila jsem cesty k návštěvě nového obchůdku. Optys otevřel v Brně prodejnu a prodává tam kamarádka. Vzala jsem tam hned manžela, aby viděl obchod, kde mi může příště vybírat dárky. Pochopitelně jsem si nakoupila pár drobností, které nutně potřebuji na tvoření, jako bych měla doma malou zásobu. No ale znáte to, to se může někdy hodit. Já už vím na co ty věci využiji. Ještě jsme se stavili v Hornbachu pro semínka. Na jednom stojanu vysel medvídek, tak jsem ho přibrala k semínkům. Medvídků není nikdy dost. Cestou mi padl do oka krásný talíř a už na něm vidím nějakou dobrotu.Teď už zbývá usednout ke stolu a nechat plynout myšlenky a tvořit. Sama jsem zvědavá co vše mě nakonec napadne. Mějte se krásně Rija


neděle 16. února 2014

Víkend plný učení a relaxace

Krásný nedělní podvečer. Počasí je u nás pošmourné a prší, ale dneska mi to nevadí, mám za sebou nádherný víkend. Před časem mi kamarádka nabídla, abych k ní přijela na návštěvu, že mi ukáže pár vychytávek, jak na šití. Takovému pozvání se nedalo odolat. Chvíli trvalo, než jsme našly vhodný termín. No a tento víkend nastala ta chvíle a já v sobotu vyrazila. Těšila jsem se až se s kamarádkou uvidím a něco nového se naučím a samozřejmě pořádně pokecáme. Nakonec jsme se sešly tři. Nejdříve nás kamarádka vzala do jednoho báječného obchůdku s galanterií. Pořídila jsem si i pár drobností na šití a jednu úžasnou látku. Odpoledne mi kamarádka ukázala pár postupů a z látky co si koupila kamarádka ušila nádherný polštář a bylo parádní vidět celý postup na vlastní oči, pěkně krok za krokem. Večer jsme poseděly u skleničky vína a báječně si popovídaly.  Nedělní dopoledne jsme kromě povídání měly další vyšívací kurz. Odvezla jsem si spoustu báječných rad a postupů a už se těším až se pustím do šití. Taky jsem dostala spoustu milých dárečků. Byl to překrásný víkend a už se těším na další setkání. Rija
Malá procházka krásným městem


Postup pěkně krok za krokem
A polštář je na světě, už se těším až se mi podaří také takový

Jeden plyšový medvídek a na přívěsku je taky medvídek

Malé vzorky

Super nákup

středa 12. února 2014

Modrý hořec

Krásný večer moji milí. Moc vám děkuji za návštěvy a milé komentáře, které mi tady necháváte. Jaký jste měli den? Já jako na kolotoči. Počasí se předvedlo opravdu skvostně. Od ranního vydatného deště, přes pořádnou chumelenici a k večeru sluníčko stihlo ukázat i nějaký ten paprsek. Jsem zvědavá jestli ještě příjde nějaká zima a nebo se už můžeme těšit na jaro. Ptáci zpívají jak o život a vzduch také voní tak nějak jinak, tak možná už je ve vzduchu. Necháme se překvapit. Každopádně u nás doma už jaro máme. Od neděle u nás vykvetl krásný modrý hořec. Miluji ten krásně zbarvený květ. Mám ho i na skalce, ale nechce se mu kvést. Takže rozkvetl alespoň na malé výšivce. Mějte krásný a pohodový večer. Rija

úterý 11. února 2014

Návrat do školních lavic

Minulý týden jsem se při venčení Nely zastavila u informační tabule a zjistila, že se u nás pořádá další zajímavá výstava. Tentokrát na téma "Škola v období 20. - 50. let minulého století. Hned jsem volala kamarádce, že bychom mohly opět navštívit muzeum. Samozřejmě souhlasila. Kdyby jste viděli rozlohu místního muzea, asi by jste se divili, jak je možné, že nám ty prohlídky pokaždé tak dlouho trvají. A že dneska bylo co prohlížet. Na prostraství muzea byla postavena ukázka třídy za první republiky a třídy z let padesátých. Některé exponáty si pamatuji ze svých školních let a některé máme jako památku po předcích. Vzhledem k tomu, že jsme v prostorách muzea byly sami, tak jsme se do výstavy ponořily opravdu hloubavě a vyzkoušely sezení v lavicích, psaní na břidlicovou tabulku (mimochodem docela makačka, aby na ní bylo něco vidět) a když už jsme si to užívaly, tak jsme se rozhodly, že zkusíme i psaní perem a inkoustem. Pustily jsme se do opisování textu. Psacími písmeny nepíši skoro třicet let a krasopisem jsem neoplývala ani jako malá, tudíž mě opisovaný text stál velké úsilí. No a protože jsme si to užívaly přesně jako ve škole, tak jsme se u psaní patřičně chychotaly a písmenka jsou roztřesené. Občas se mi podařilo perem pořádně zaskřípat. Ještě štěstí, že jsem neudělal kaňku. Ani ve svých více jak čtyřiceti letech jsem se psát perem nenaučila, protože jsem ruce měla od inkoustu úplně přesně jako tenkrát. Musím říct, že jsme si výstavu opět užily. A aby toho nebylo málo, tak jsem měla příležitost pochovat si nejmladší členku našeho spolku. Zatím sice z výstavy neměla rozum, ale smála se s námi taky. Musím přiznat, že už se těším na jakou zajímavou výstavu zavítáme příště. Takže se posaďtě a pojďte se se mnou vrátit v čase a zavzpomínat na vaše školní léta. Rija















Jak je vidět krasopis se už asi nenaučím, ale byla to legrace

To jsou krásné kukadla

I úsměv se podařilo vykouzlit

neděle 9. února 2014

Něžně bílá

Hrozně ráda dávám dárky a když udělám radost těší mě tvoření ještě víc. Jen občas mi dělá problém vymyslet ten pravý dárek a nebo stihnout překvapení do daného termínu. Proto se snažím tvořit v dostatečném předstihu. Minulý týden jsem vzala do ruky klubíčko a začala háčkovat dečku. Původně jsem měla představu o jemné pavučině, ale nakonec jsem narazila na tuhle a bylo rozhodnuto. Jen jsem se tentokrát nějak nemohla soustředit a tak jsem po delší době i párala. Doufám, že majitelku překvapím a udělám radost. Teď jsem pro změnu háček vyměnila opět za jehlu a po krátké pauze zase vyšívám. A protože jste se mě ptali kolik že těch medvídků je, tak to tedy prozradím. Plyšových je 101 a kromě plyšáků mám různé figurky medvídků a nebo svíčky a těch je 23 a manžel poznamenal, že nemám zapomínat na jednoho špinavého živého. Ten se nepočítá neboť je to pes. Ale opravdu to není na první pohled poznat, že jich je tolik. Mějte krásnou neděli. Rija

sobota 8. února 2014

Zajímavé dekorace

Každý týden se těším na pátek odpoledne, kdy zabalíme, nakoupíme a vyrazíme na chaloupku. Nela ta řádí jak pominutá a není k uklidnění dokud nesedí v autě. Pokaždé se těším na ty naše chlupaté kočičí holky, jestli na nás budou čekat. Micka od té doby co se vrátila z toulek domů, je umazlená jako do teď nikdy nebyla. Včera zrovna tak. Micka na nás čekala na okně a Šmudlinka se toulala na zahradě. Celou dobu co jsme se vybalovali, se nám pletly po nohami a čekaly až dostanou dobrotu. Po roztopení krbu nastává velké hromadné mazlení a olizování všech holek dohromady. Nejoblíbenější místo je křeslo. Kočky se na něm rozvalí a Nela se k nim přitiskne. Je parádní kočky pozorovat jak si to užívají a krásně předou. Někdy jim to vydrží i dvě hodiny a pak seskočí a čekají u dveří až je pustím ven. Včera večer jsem našla na zemi shozený truhlík. Původně jsem si myslela, že ho shodil vítr. Dopoledne jsem na okně našla novou dekoraci. Teprve až pak mi došlo, že truhlík shodila kočka. Od rána se na okno opírá sluníčko, které už krásně hřeje a celý parapet je krásně teplý a tak místo truhlíku mi parapet zdobí kočka. Sluníčko nás vylákalo ven a všechny si to užívaly. Šmudlina dorůstá do věku, kdy začíná zkoumat okolí. Nejvíc ji láká dřevěný sloupek a pokouší se vyškrábat na střechu. Jestli bude jako Zrzek, tak můžu brzy čekat, že na mě bude skákat ze střechy. U takových pohodových víkendů si krásně odpočinu a načerpám síly na další týden. Doufám, že sluníčka bude postupně přibývat a zima nás letos mine. I vám přeji pohodový víkend. Rija





Medvídkový

Zdravím vás z chaloupky moji milí čtenáři. Máme krásnou slunečnou sobotu. Venku je nádherně, takže od klasických sobotních prací odbíhám ven načerpat sluneční paprsky. Dnešní dopoledne jsem věnovala přerovnávání medvědích dekorací. V týdnu mi přišel balíček s novými přírustky do sbírky. Kamarádka dělala doma pořádky a kam jinam dát nepotřebné medvídky než poslat mě. Raději nebudu prozrazovat kolikátí medvídci už to jsou, ale jisté je, že takové ještě nemám. A aby nebylo přemedvídkováno, objevila jsem v balíčku krásnou šitou myšku, kterou kamarádka ušila. Je velká šikula a já se můžu pyšnit docela velkou sbírkou jejich výtvorů. Alenko, díky moc, mám z nich velkou radost. Rija