Klíč pro štěstí

Dnešní den byl dost náročný a rozmanitý na události. Byla jsem na školení. Vedení usousilo, že je nutné rozšířit mé obzory poslalo mě na školení. Chvílemi jsem dost litovala, že jsem místo studia ekonomie nešla raději na práva. Dozvěděla jsem se sice vše, co jsem potřebovala, ale hlavu mám ještě teď jako pátrací balón. Takže jsem nakonec vystoupila o trochu dřív z tramvaje a šla pěšky brněnskými ulicemi. Sem tam jsem nakoukla do nějakého pěkného obchůdku. Nikam jsem nespěchala, protože jsem si dala schůzku s kamarádkou, že si zajdeme na kafe. Nakonec jsem si dala pořádný šálek husté horké čokolády, ta je dobrá na nervy a taky bylo potřeba vstřebat ty paragrafy. Cestou vlakem, jsem pozorovala krajinu a myslela na další setkání. Ani ve snu mě nenapadlo, co mě v nejbližších chvílích čeká. Byla jsem s kamarádkou domluvená, že si pořádně prohlédnu její tvoření a protože její ruce a mysl mají neutuchající elán, tak bylo opravdu na co koukat. Veronika snad umí všechno na co si pomyslím. Mám se toho ještě moc učit. Když jsem se dostatečně vynadívala a pokochala přišlo teprve to pravé překvápko. Absolutně něco co jsem nečekala. Veronika mou návštěvu očekávala a tak pro mě připravila obrovské překvapení. Na stole na mě čekala jedna úžasná dobrota, kterou umí neskonale dobře a kterou já miluji -  přesňáky. Jenom kvůli mě si s nimi hrála a kuchtila celý den. Na potření jsem dostala vynikající domácí marmeládu. V tu chvíli jsem si připadala jako v ráji a ani nejlepší interhotel, by mi nemohl nabídnout větší pochoutku. A já se projevila jako šíleně nevychovaná a s velkou chutí sežrala (omluvte ten výraz, ale jinak to opravdu nejde nazvat) a to si ještě nejsem jistá jestli náhodou nebyly čtyři). A jako třešničku na dortu jsem dostala šálek jejího výborného punče. No bylo mi blaze. A abych na takový nádherný den, jen tak nezapomněla, tak mi Verunka dala maličký klíč ke štěstí, které mám.Chtělo se mi skoro brečet štěstím, že jsem tuhle úžasnou duši mohla potkat a ještě ji nazývat kamarádkou. Po takovém krásném překvápku jsme se šly ještě projít. Veru díky za super odpoledne a za velkou dobrotu. Mám tě moc ráda. Rija

Taška

Nakonec i na to tvoření přišel čas. Na nový rok jsem si sice ušila nákupní tašku a je výborná, jenže dost neskladná. No abych byla přesnější, nekladná do mé kabelky, kde dost místa zabírá foťák. Přemýšlela jsem proto o nějaké další tašce, která by se krásně složila do kabelky a nezabírala moc místa. Jeden báječný nápad jsem našla na jednom super blogu u Jany. Je to úžasná šikula a její blog může sloužit jako návod pro takové švadleny jako jsem já. Je totiž plný podrobných postupů. Takže jsem si troufla na skládací tašku. Moc se mi u Jany líbily různé "udělátka" na šití. Lepší výraz mě nenapadl. Jedním takový super udělátkem je zakladač na poutka. Původně jsem neměla v plánu si jej pořizovat, ale když jsem na něj narazila u nás v galalnterii, tak jsem neodolala. A pořídila si ještě jedno zajímavé udělátko na potahování knoflíků. Byla to docela věda naučit se s těmito udělátky pracovat, protože návody byly pouze v cizích jazycích a těmi já nevládnu. Naštěstí Jana byla tak moc ochotná a použtí zakladače vysvětlila i s videoukázkou. Sice ruce mi nedodala, ale po chvíli úporného zápasaní jsem zakladač pokořila a poutko se podařilo. S knoflíky to bylo maličko jednodušší, protože tam bylo víc  srozumitelnějších obrázků. Takže mám své první poutko a potažený knoflík. No a když už jsem tak rozjela, přidala jsem jako bonus tu tašku. Zatím stále nezvládám rovné šití, ale na nákup stačí a musím víc trénovat. Tahle taška se báječně vejde do kabelky a já už nemusím nosit igelitky. V hlavě se mi líhne další nápad na šití, tak až nastuduji postup, tak se vrhnu na další tvoření. Prozatím beru do ruky háček a budu doufat, že z něj něco vypadne. Jani, tobě velké díky za rady a super návody. A vám všem přeji krásný a pohodový pracovní týden. Jsem zvědavá jestli ráno odjedeme, u nás sněží. Rija

Poslední lednová neděle

Máme za sebou poslední lednovou neděli. Ještě včera jsem si myslela, že to bude neděle jako každá jiná. Obyčejná, klidná a trošku i tvořivá. Na stole voněl čerstvý chléb, k snidani. Tentokrát se povedl a je krásně nadýchaný a chutná jedna báseň. Když máme tu neděli, tak je to příležitost obléknout si nový šperk, který jsem včera dostala. Jenže než jsem dokončila snídani bylo mi jasné, že dnešní den bude kouzelný. Přestože venku mrzlo až praštilo, svítilo sluníčko. A slunečný den už je nádherný sám od sebe. Jenže to jsem ještě netušila co mě čeká. Otevřu dveře na dvůr, abych Šmudlince dala její milovaný rohlík s mlékem a tam na mě zamňauká Micka. Radostí jsem úplně poskočila. Moje malá tulačka se po třech týdnech uráčila přijít domů. Přiznám se, že jsem ji už skoro oplakala. Micka nezklamala a hned se ke mě lísala a chtěla poškrábat za oušky. Dostala dobrotu a ještě jsem se s ní pořádně pomazlila. Dokonce s námi šla i na pravidelnou ranní procházku, jen po chvilce skočila na mě a chtěla se nést v náručí a mazlit se. No co bych pro ni neudělala. Tak a u nás je vše jak má být. Kočky se odpolene vyhřívají na sluníčku a vůbec jim nevadí, že je venku taková zima. Vyfotila jsem je raději z okna, abych nerušila jejich siestu. Ani nevíte jakou radost udělá jedna ztracená kočka. Krásný večer Rija

Tiše, nerušit a pozorovat jenom skrz okno

Sladkost ke kávě

Krásný sobotní večer. Dneska byl pořádně mrazivý den. Byla jsem ráda, že nemusím ven. Tedy ráno jsem skočila do obchodu a pak už jsem nikam nemusela. V týdnu mi povídá kolegyně, že zkoušela nový zákusek a než se otočila byl pryč a nejvíc snědl její manžel, který nejí tvaroh. Přestože moc nepeču vyptala jsem si recept, protože vypadal zajímavě. Takže jsem se ráno do něj pustila. Naštěstí nebyl složitý a podařil se. Kromě zákusku jsem si nachystala těsto na chléb. V posledních týdnech už chleba nekupuji. Odpoledne jsme měli návštěvu, tak se zákusek hodil a taky skoro celý zmizel. Takové pečení mám moc ráda, když chutná a nezbyde. Určitě zařadím do svých oblíbených zákusků. Krásný zbytek víkendu a dávejte pozor, ať neumrznete. Rija

Na růžích ustláno

Také se vám zdá, že čas neskutečně rychle utíká. Konec ledna se blíží mílovými kroky. V posledních dnech nějak nevím co dřív. Docela jsem ráda, že máme zimu, protože můžu ještě pořád tvořit. Nejraději tvořím, když vím, koho danou věcí obdaruji. Bohužel netvořím tak rychle, abych mohla všechny koho bych chtěla obdarovat. Tento polštář jsem vyšívala pro kamarádku k narozeninám a jsem docela zvědavá jestli jí udělá radost. Na její reakci si musím ještě chvíli počkat. Chvíli mi trvalo, než jsem objevila to pravé a podle reakcí svého okolí určitě udělám radost. Ze začátku výšivka vypadala dost nejasně, ale po vyžehlení jsem si oddychla. Tak a teď už jen udělat radost. Přeji vám všem krásný a pohodový víkend. Já se chystám na další tvoření. Mějte se krásně a děkuji vám za krásné komentáře. Rija

Návrat do dětství

Před pár dny jsem zjistila, že v místním muzeu je výstava hraček. Hrozně moc mě zajímalo, jaké hračky tam jsou a hlavně jsem chtěla vidět medvídky. Tak jsem zvedla telefon a pozvala kamarádku Veroniku na výstavu. Už při vchodu mi bylo jasné, že bude na co koukat. A bylo. Hned na kraji byl koš plný medvídků a měli tam i dva podobné, co mám doma. Během pár minut jsme se s Veronikou vrátily do dětství a u některých hraček jsme si krásně zavzpomínaly na hračky, které jsme měly, znaly a nebo viděly v dětství a nestačily se divit nad krásou a propracovaností hraček z dob dávno minulých. Ty staré pokojíčky, propracované do nejmenších detailů. Měly garnýže, parapety a dokonce na stolečku maličkatá vykrajovátka. V momentě se z nás staly malé holčičky, které očima hltaly ty nádherné pokojíčky a kuchyňky a obdivovaly maličké nádobíčko. Zaujal nás také starodávný kolotoč a houpačky a nebo loutkové divadlo. Přesně takové mám ještě někde schované, jen loutky už nejsou tak zachovalé. Milovala jsem, když mi maminka hrála divadlo a později jsem si vymýšlela spoustu příběhů sama. Byly jsme tam sami a protože jsme nikam nespěchaly, tak nám prohlídka zabrala hodně času. Bylo to krásné vzpomínání na dětské časy. Tak vás zvu na malou prohlídku. Určitě si rádi zvrzpomínáte se mnou. Krásnou procházku dobou minulou. Rija

Tu panenku v modrých šatičkách jsem měla

Medvědí sněm

Minigolf

Nádherná ložnice

Fascinovalo mě, že okna mají parapety

Moje loutkové divadlo

Úžasný pracovní stůl a funkční nářadíčko

Bohužel fotka se nepodařila, ale koukněte na garnýž a bojler. Není to paráda

Leden nebo březen?

Dnešní den byl celý nádherně prosluněný a opravdu jarní. V noci sice teplota klesla k -3 stupňům a ještě v devět ráno bylo pod nulou, ale sluníčko krásně hřálo. Pravidelná procházka zahrádkou a kontrola rostlin mě pořádně šokovala. Šeřík je napučený, narcisy lezou jak v březnu. Kdoulovec má nové lístky. V místech, kam nedosáhnou sluneční parpsky je tráva a mech krásně ojínělé mrazem. Nela po týdnu ve městě byla celá natěšená na procházku a protože byl venku nádherný klid, ani lísteček se nepohnul, nebylo slyšet žádné štěkání psů nebo štěbetání ptáčků, prostě chvíle na příjemné rozjímání v přírodě. Na rybníku se ještě místy držela tenoučká ledová krusta. Pokaždé když jdeme na procházku, tak mě fascinují stromy porostlé lišejníkem a že jich kolem je. Přestože na kalužích byl led a zem vypadala, že je zamrzlá, Nela přišla domů jako čuník a skončila pod vodou. Po obědě jsme se šly projít znovu. Opět jsme šli kolem rybníka a Nela se rozběhla do lesíku za rybníkem. Lítala a skákala jako šílená. Moc se jí venku líbilo. Prošli jsme lesíkem, přes silnic až k aleji. No alej předloni pokácela. Hrozně jsem tenkrát nadávala, že kácí tak krásné stromy, ale dneska jsem viděla, že pařezy jsou uprostřed úplně strouchnivělé, takže asi byl nejvyšší čas. Už je vysazená nová alej, ale než narostou pořádné stromy bude to pár let trvat. Nela si procházku pořádně užila a teď tu pospává a je ráda, že má klid. Původně jsem měla v plánu přikrýt věechny stromy, ale počkám do zítřka a zabalím je, kdyby náhodou v týdnu přišel mráz. Rija

Šeřík

Narcisy

Mech

Dneska mě fascinovaly odrazy na vodní hladině

To je paráda, tak dělejte, kde se couráte

Ještě nejdeme domů