středa 31. července 2013

Okna

Konečně jsme se dočkali a dnes nám přišli vyměnit okna. Hodně dlouho jsem přemýšlela, jaká vlastně chci. Hodně dlouho mě držela myšlenka, vyměnit velká okna za dvě menší s ventilačkou. Naštěstí nebyly peníze, protože bych jistě brzy litovala a hlavně bychom přišli o možnost nastěhovat do chaloupky objemnější kusy nábytku. Ještě štěstí, že jsem na přemýšlení měla tolik času. Nakonec jsme zvolili klasická dvoukřídlá okna a tabule jsou rozdělené dřevěným křížem na tabulky. Díky příznivému počasí jsme všechen nepořádek zvládli v jeden den. Nejdříve přijela jedna skupina a vyměnila okna a až zaschla pěna dojela druhá skupina a hned okna zapravila. Teď se musí počkat až vše pořádně uschne, abychom mohli vymalovat a dodělat detaily. Už zkouším ventilačky a užívám si nádherné vůně dřeva, kterou je celá chalupa provoněna. Jsem ráda, že to nejhorší je za mnou a ještě víc se těším, až všechno pořádně zbavím prachu a uklidím. Pro dnešek se těším na postel. Rija








Dečky

Mám hrozně ráda dečky, ubrusy, závěsy a jiné podobné drobnosti. Hodně jich mám vyšívaných i háčkovaných, ale moje tempo není tak rychlé, jako mé nápady. Proto když mi před časem kamarádka půjčila razítka, tak mi hlavou bleskl nápad, že si dečky na verandu orazítkuji. Docela dost dlouho mi trvalo, než jsem vychytala výrobní postup. Pořád se mi razítka na látce rozpíjela. I tak se mi místy rozpila barva. Dečky zdobí květinovou stěnu na verandě a v hlavě už mi běží nápad, dečky obháčkovat. Sice to chvíli potrvá, než budou ozdobené krajkou, ale doufám, že jednou budou. Ještě mám pár razítkovaných polotovarů, ale o nich až někdy příště. Rija

úterý 30. července 2013

Tropy na zahrádce

V poslední době jsem nesmírně vděčná za studnu, kterou máme na zahrádce. Navzdory velkým vedrům a tomu, že tady skoro dva měsíce nespadla ani kapka, je ve studni poměrně dost vody. Nebýt studně, tak už mám ze zahrádky poušť. Přestože zaléváme každý den a poměrně hodně, květiny hrozně brzo odkvétají a na skalce už kvetou jen odolní jedinci. Jediné čemu se v těchto vedrech daří náramně je plevel. Zem je tvrdá jak kámen a tak místy nejde ani vytrhat. I tak se mi podařilo najít pár květin, které ještě krásně kvetou. Mezi takové odolné kytky patří oleandry. Ty letos kvetou jak o závod a jejich větvičky se pod tíhou květou doslova ohýbají. Letos poprvé jsem si koupila vějířovku. Ta i přes velká vedra kvete nádherně. Rajčata jsou přímo obsypaná rajčátky a čekám na chvíli až začnou červenat. Zatím dozrály dvě malé, ale už začínám přemýšlet co budu dělat až začnou zrát ve velkém. Zvířata jsou většinou někde zašitá, jen občas je člověk objeví rozpláclé pod autem. Nela ta je zalezlá v chalupě v koutku a chladí si bříško na dlažbě. Najdou se však i takoví živočichové, kteří vystavují své tělo sluníčku v plné své kráse a ani foťák je nedokáže vyrušit z jejich klidu. Neměla jsem tušení, že i takovou ještěrku mám na své zahrádce. Moji chlupatí mazlíčci ožívají až večer, kdy s námi sedí pod pergolou. Občas se na zahradě objeví nějaký návštěvník a je potřeba ho patřičně očichat. Bohužel ježek se zrovna nedobře očichavá a tak zvědavci mají hned popíchané čumáčky. Včera jsem pro jistotu všechno poschovávala, pouvazovala a když začal vítr jsem se těšila na déšť. No nebudu vás napínat v devět hodin jsme s manželem vzali konve a pozalévali. Nespadla ani kapka. Po dlouhé době se spalo nádherně, ale teď už to venku opět vypadá náramně letně. Ochlazení moc dlouho nevydrželo, teploměr ve stínu se vyšplhal opět ke třicítce. Doufám, že u vás alespoň trošku sprchlo a ochladilo se trošku víc než tady. Já si jdu konečně vychutnat, alespoň jeden den dovolené po svém a vytáhnu si vyšívání. Zítra se celý den nezastavím, protože nám příjdou vyměnit okna, tak se pokusím zdokumentovat. Krásné letní dny Rija























První vlaštovka


Levandule žije i v noci






pondělí 29. července 2013

Propijme se k nesmrtelnosti

Tak tohle rčení bylo naší náplní uplynulého víkendu. Tuhle posvátnou větu pronesl kdysi jeden lékař, podle něhož byla nazvána jedna odrůda vína. O víkendu jsme měli návštěvu z Čech. Bohužel si nevybrali zrovna nejlepší dobu na návštěvu jižní Moravy. Před sluncem se dalo osvěžit jen dvěma způsoby. Buď se osvěžit v bazénu a nebo ve vinném sklípku. Uznejte sami, když někdo jede 200 km, tak přeci nepojede na bazén. Takže jsme se před vedrem ukryli u bráchy ve sklípku. Odpolední vedro jsme přečkali se sklenkou dobrého moku a večer v pergole u výborného grilovaného masíčka. No a protože se sobota ve sklípku vydařila, vyrazili jsme i v neděli na exkurzi do sklípku. Tentokrát se naším cílem staly Valtice. Jeden týden jsem se kochala nadzemní krásou města a další týden jeho podzemím. Vybrali jsme si exkluzivní ochutnávku sedmi vzorků v Zámeckém sklepě i s prohídkou sklepa s výkladem. Sklep je zajímavý především tím, že se v něm uskladňuje jen červené víno, což je poznat podle barvy na čele sudů. Pár sudů je ozdobeno malbami a krásnými citáty o víně a ženách. Mě zaujali dva sudy, ke kterým se váže zajímavý příběh. První je ozdoben malbou herce Josefa Hlinomaze. Původně byla malba jen křídou, ale napamátku si malbu zaměstnanci zvěčnili barvou. U příležitosti 57 narozenin Oldřicha Lipského, se ve sklepě sešlo pár jeho přátel a pili až do rána a po celou tu dobu maloval Hlinomaz na sud. Těsně před odchodem domaloval na levém spodním okraji obrázek jak to ráno vypadali........
Další obrázek s příběhem namaloval stařeček Pagáč. Sud je zvláštní svým oválným tvarem a stařeček se rozhodl že ho roztáhne. Na jedné straně se zapřel rukama na druhé zadkem a praskla mu na zádech kordulka. Tak na památku namaloval svůj autoportrét s jeho posvátnou větou: "Mordyje - která sviňa mi tu bečku spléskla.".......
Kromě malovaných beček jsou tam uschované speciální sudy, ve kterých se vyrábělo barykové víno, mimochodem jeden vzorek byl v ochutnávce. V chodbách sklepa se nacházely speciální koje, který si můžete pronajmout a uschovat si tam své víno. Podmínkou je, aby víno neslo značku  Chateau Valtice.
Po prohlídce následovala ochutnávka výborných vzorků. Mě nejvíce zaujalo víno, které jsem do té doby vůbec neznala a ani nechutnala Dornfelder. Víno bylo opravdu vynikající. Na památku jsme si mohli nechat sklenice, ze kterých jsme pili všechny ty vzorky.
Kupodivu přes velká vedra jsme všechny ochutnávky přežili v naprosté pohodě a zvládli si vychutnat, alespoň malinkaté ochlazení pod pergolou. Víkend byl sice náročný a jsem šíleně unavená, ale byl nádherný. No a abych jen nepovídala, zvu vás na malou fotoprohlídku. Rija


Jak dopadli umělci ráno po oslavě můžete vidět vlevo od letopočtu 1971:-))))


Pro ty kdo neví kdo je stařeček Págáč, tak si musí přečíst knihu Slovácko sa súdí




Vinařské desatero